Giulio Andreotti | |
---|---|
41. předseda vlády Itálie | |
Ve funkci: 17. února 1972 – 7. července 1973 | |
Předchůdce | Emilio Colombo |
Nástupce | Mariano Rumor |
Ve funkci: 29. července 1976 – 4. srpna 1979 | |
Předchůdce | Aldo Moro |
Nástupce | Francesco Cossiga |
Ve funkci: 22. července 1989 – 24. dubna 1992 | |
Předchůdce | Ciriaco De Mita |
Nástupce | Giuliano Amato |
Ministr zahraničních věcí Itálie | |
Ve funkci: 4. srpna 1983 – 22. července 1989 | |
Předchůdce | Emilio Colombo |
Nástupce | Gianni De Michelis |
Ministr obrany Itálie | |
Ve funkci: 15. února 1959 – 23. února 1966 | |
Předchůdce | Antonio Segni |
Nástupce | Roberto Tremelloni |
Ve funkci: 14. března 1974 – 23. listopadu 1974 | |
Předchůdce | Mario Tanassi |
Nástupce | Arnaldo Forlani |
Ministr vnitra Itálie | |
Ve funkci: 18. ledna 1954 – 8. února 1954 | |
Předchůdce | Amintore Fanfani |
Nástupce | Mario Scelba |
Ve funkci: 11. května 1978 – 13. června 1978 | |
Předchůdce | Francesco Cossiga |
Nástupce | Virginio Rognoni |
Stranická příslušnost | |
Členství | DC |
Rodné jméno | Giulio Andreotti |
Narození | 14. ledna 1919 Řím, Lazio, Italské království |
Úmrtí | 6. května 2013 (ve věku 94 let) Řím, Lazio, |
Příčina úmrtí | Syndrom akutní dechové tísně |
Místo pohřbení | Campo Verano |
Choť | Livia Danese (1921–2015)[1] |
Děti | Lamberto, Marilena, Stefano, Serena |
Sídlo | Řím |
Alma mater | Univerzita La Sapienza |
Profese | spisovatel, politik, diplomat, reportér a novinář |
Náboženství | Římskokatolické |
Ocenění | Velkokříž za námořní zásluhy s bílým odznakem (1959) Ischia International Journalism Award (1987) medaile Roberta Schumana (1987) velkokříž Řádu za zásluhy (1987) Zlatý olympijský řád (1990) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Webová stránka | www |
Commons | Giulio Andreotti |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Giulio Andreotti (14. leden 1919, Řím – 6. květen 2013, Řím)[2] byl italský křesťansko-demokratický politik, od roku 1991 doživotní senátor, italský předseda vlády v letech 1972–1973, 1976–1979 a 1987–1991, ministr zahraničních věcí v období 1983-1985 a ministr vnitra v letech 1954 a 1978. Za svou politickou kariéru, kterou začal v roce 1946, vedl celkem sedm vlád.
Občas byl přezdíván Divo Giulio (Božský) nebo Belzebù (Belzebub), a to kvůli svému údajnému napojení na mafii.[3]